224

HUBěovy HUMORESKY,

kovu, kdež rodinná tajemství původu Liduščina nad
jejím smrtelným ložem se náhle odhalí. Bez jednotné
koncepce, bez souměrnosti slohové pokračoval tu Rubeš
v směru, jenž od J. V. Hubnerových převodů románů
Lafontainových udržoval se v české literatuře až po
J. K. Tyla.

Osobitost svoji ukázal však Rubeš teprve v
humoristických kresbách, rozmarných novellách a
belletristických causeriích, jimiž posud žije v čtenářstvu. Jeho
chvilková capriciosnost, okamžitá nálada vedly jej, aby
zachytil neklidnou, pohyblivou a velmi výstižnou manýrou
některé vysoce komické situace svého okolí; aby v
milých, vroucích daguerrotypech zpodobil některé směšné
a pitvorné figurky malého městečka a šosácké Prahy
třicátých a čtyřicátých let; aby tyto kresby olemoval
arabeskami šťavnatého vtipu a dobromyslného posměchu,
stilisovanými v prostoduchém způsobě dobré
,Biedermeierzeiť. PřÍznačná její hravost a rozmarná chvilkovost
vysvětlují, proč humoristická ta prósa nemá pevnější
stavby ani dějové jednoty, tříštíc se v malé obrázky a
scény. Rubeš jest intimní mistr humoristické
drobnomalby, jež v literatuře světové nabyla vrchu průběhem
osmnáctého věku, dávajícího i v umění vyššího slohu
přednost drobným obrázkům něžného, disk retního
nádechu. Humoristické formy XVIII. věku, jak je vytvotil
neklidný a nervosní genius Swiftův a jak je na
německé půdě pěstoval vyrovna~ý a šo,ácký talent
Rabenerův, znovu se objevují u Rubše. Forma dopisů dána
byla již rámcem ,Palečka', kde většina humoristických
prací těch vyšla, a pisatel jich, žertovný Alfred Lili,
autor dvojího ,Smutného vyražení ve Hvězdě',
,Blahostí tanečních hodin' a ,Flamendra', byl