220

HUBi'iOVY ,DEKLAMOV ÁKKY'.

se snad skrývá několik dívčích postav a dojista řada
literárních tradic (,J u li n ce', ,P ř i mě s í č k u', ,P
0mněnky'"Pomněnky naJulii', ,Stesk a touha');
jest tu zařazeno několik sentimentálních krajinek
malovaných lacinou barvotiskovou technikou; v řadě Dásní
shrnul Rubeš tresť sveho povšechného šablonovitého
vlastenectví, jež mísí abstraktní národnost s krajovým
příslušenstvím a historické vzpomínky se slovanským
vědomím; dokladem toho jest zej mé na několik
velebených,ale dutýchepitafií: ,Na hrobě J. V. Kamarýta',
,Památce mého strýce Jana Nejedlého' a
zejména nevkusné ,N a hro b ě K. S. Š n a i dra', což jest
barokní travestie nezdařilé Šnaidrovy bal1ady ,Jan za
chrta dán'.

Význam Rubše básníka spočívá v jeho ,D e k 1 a h
m o v á n k ác h', veršované causerii humoristicky
zbarvené, která lehkým konversačním tónem hravě i dravě
baví se o úzkém a titěrném světě tehdejší české
společnosti, sdílí se o její drobné radosti, redukuje životní
obsah na zlomek, jehož čitatelem jest zábava a
jmenovatelem bezstarostný rozmar. ,Deklamovánky' rodí
se ze zábav tehdejšího českého světa, které J. K. Tyl
vital slovy: ,Nu tedy již se veselte, veselí Čechové!
Veselte se po česku! Hovořte, zpívejte, deklamujte a
tancujte po česku! Čas k tomu již nastal'. Rubeš
nepřetržitě ,si pohrává se svým posluchačstvem, vrhá mezi
ně slova, která refrainem opakuje celé shromáždění;
odtud popularita těchto rozmarných skladbiček,
básníkem samým hledaná a vypočítaná. Slohem deklamovánky,
toho veršovaného feuilletonu, zpracoval Rubeš několik
bajek, jejichž hovorný způsob valně se uchylující od
moralistního jádra připomíná Gellerta, z něhož Rubeš