RUBŠŮV ŽIVOT.

213

podobnost formální, řada společných motivů, analogický
názor na český život a českou společnost, takže právem lze
o nich mluviti jako o první novočeské škole humoristické.

FRANTIŠEK JAROMÍR RUBEŠ 1 pocházel z rodiny
sládkovské; jeho otec měl pivúvar V ČížkO\; ě u Pelhřimova,
kdež František se narodil 16. ledna r. 1814. Záhy
ovdověvší matka přestěhovala se s desetiletým chlapcem,
odnášejícím řadu vzpomínek z rodného kraje, do
Kolína, kde žila v poměrech dosti stísněných. Gymnasijni
studia v Německém Brodě a dvě léta filosofie v Praze
probudila v Rubšovi vědomí národnostní a dotud
utajené nadání humoristické; v té době překvapoval skromný,
tichý hoch, jehož tvář i pohyby dávaly tušiti
hlubokou zádumčivost, šprýmovitými nápady a rozmarnými
kousky čtveráckými, jež občerstvovaly jeho trudné
postavení hmotné. Již tehdy psal Rubeš veršem, ale
zůstával věren pathetické epice a sentimentální reflexi
současné české poesie; tak nesamostatná jest i první
Rubšova práce tištěná, mdlé verše ,P o u ť ž i v o t a'
(v ,Květech' 1834).

Theologie, kterou právě tenkráte Rubeš studoval,
stála jej mnoho vnitřních zápasů; il1use o vznešeném
úkolu vychovatele lidu střetla se s trpkou skutečností,

1 Zivotopisné zprávy o Rubšovi podal V. Filípek v dodatku
k IV. svazku ,Spisů F. J. Rubše' (1860) a nejobšírněji J. L.
Turnovský, ,František Jaromír Rubeš. Nástin životopisný', v Praze 1894.
Zajímavá svědectví o posledních letech života Rubšova ve Skutči
zaznamenal Adolf Heyduk ve vzpomínce .Jinošické jsou to háje'.
(Vzpomínky na pamět třicetileté činnosti Umělecké Besedy
1863-1893, v Praze 1893.) Rubšovu činnost básnickou
charakterisovalJaroslav Vlček v ,Několika kapitolkách z dějin naší poesie',
v Praze J 898, str. 64-75.