~ALÍŘSTVÍ I HUDBA NALÉZAJÍ ČESKÝ VENKOV.
21
timními, nepointovanými obrazy z chalup
východočeského svého domova otevřel našemu malířství nové
dráhy a připravil cestu tragickému reku, stojícímu na
prahu novočeského umění výtvarného - Josefu
Mánesovi.I

Současně bojovaly houževnatě v hudbě dva směry,
domáhající se nadvlády i v písemnictví: napodobení
lidové písně, které v oblasti hudby nemohlo se vykázati
činy rovnými ,Ohlasům' nebo ,Kytici', zápasilo o přednost
s kosmopolitním, mozartovským proudem, vyvrcholeným
sebevědomou postavou eklektika V. J. Tomáška. Teprve
velkolepou synthesou rozřešen spor a dán základ
modernímu českému umění hudebnímu: Bedřich Smetana,
jenž v padesátých letech jako kapelník v Praze a
Goteborku mizel mezi honosnou prostředností, byl určen,
aby z ducha prostonárodní písně stvořil české hudební
drama.2

Tak v letech šedesátých dokonává se vítězství české
kultury lidové: v hudbě vyrůstá z ní životní dílo
Smetanovo, převyšující významem všecko ostatní tvoření
umělecké v Čechách; malířství české nalézá tu osobou
Dvořákovou a Mánesovou svoji národní svébytnost;
a novellistika česká - jak níže uvidíme - po dlouhém
tápání dospívá tu v individualitě B. Němcové vědomí
svého smyslu a cíle.

1 O vývoji českého malířství té doby srv. F. X. Jiřík,
,Ruben a jeho pražská škola malířská', v ,Rozhledech' V, 1896.
2 Poučně líčí tento rozpor dvou směn'\. hudebních a jeho
překonání B. Smetanou Zd. Nejedlý, ,Dějiny české hudby' (v Praze
1903).

15*