198

KROJ DOBY.

vlastní důstojnosti staví na pečlivě sčesané vlasy vysoké
cylindry a tisknou si do ruky titěrné hůlky se zdobnými
knoflíky. Dívky, jež doma matky plísně přidržovaly
k běžné práci u plotny, žehlícího prkna a šicího stolku,
strojí se k sváteční promenádě, jako by měly vystoupiti
na posvátný obraz některého z nazarénských malířf:t:
stahují si pás, cudně dekolletují část poprsí a zdvihají
zraky k nebesf:tm jako světice Overbeckovy nebo
Fiihrichovy; zbožně rozpouštějí si kudrlinky po spáncích a vijí
do nich květiny. V příkré protivě k módám klassické
doby, jež rouchem volně řásnatým dávala vystupovati
liniím těla, utajují teď krásky podle vzoru sentimentálně
romantického malířství svoje tvary: nafouknuté zvonové
sukně s hojnými volanty a malebně rozptýlenými
mašlemi cele kryjí architekturu nohou, balónové rukávy
znetvořují paže; a teď, kdy v tomto affektovaném šatě,
často ze světlé pruhované nebo měkce vzorkované látky,
,ctná a milostná panna' zosobňuje všecko citové dojetí
šosáčkf:t, hodí ji přes živf:ttek usedlou pláštěnku, ctihodný
shawl a postaví na plavé lokničky obstarožný klobouk
čepcového tvaru, stužkami sepiatý pod bradou, jehož
těžkopádnost marně zastírá pero dobrodružně se
houpající.

Tento ostrý rozpor mezi pohodlným všedním krojem
a slavnostním křiklavým úborem vrací se ve vše~h
životních formách měšťanstva za doby restaurační. . Šest
'dní náleží drobné práci a:banausním požitkf:tm, v
neděli zavládá citové rozechvění, zbožné nadšení,
slavnostní nálada. Fi1istrovství všedního dne projevuje se
nadměrným kultem darů pozemských: nejen život,
nýbrž i literatura ozývá se chválou kuchyně a piva.
Kde anakreontický lyrik ze začátku století velebí révu a