SPOR VŠEDNÍHO A SVÁTEČNÍHO DNE.

197

česká venkovská města let čtyřicátých. Studenti a
mladiství řemeslníci přinášejí sem živly národnostního
obrození; těsná souvislost s venkovem jest jejich snahám
přízniva, patrimoniální umělý pudr na lících intelligence
jest jim překážkou; nikoliv radostná síla čisté myšlenky,
nýbrž nahodilá taktika společenských zábav, rozmarnost
přirozeného veselí, krojová malebnost získávají městský
venkov obrození národnímu."

Formy života tehdejší .společnosti kolísají mezi
domácí pohodlností filistra a strojenou slavností
měšťanského hodnostáře, mezi pustou nudou a sentimentálním
dojetím. Tato maloměstská duše nežije jedním důstojným
životem, nýbrž rozděluje celý svůj život na všední dny
a na svátky, na city všední a city sváteční, na
praktičnost a na nadšení. Panuje-li onde pohodlná
noncha·lance, zavládá tuto strojená ztrnulost; hlásí-li se onde
nízkost životního názoru, zde se prozrazuje schopnost
umělé přetvářky.

Již kroj odhaluje toto rozpoltění, nejednou
ironisované satiriky současnými. Sládek, jenž s rozhalenou
košilí a vykasanými rukávy, v domácích střevících a bez
vesty dozírá na várku, mlynář, který v zamoučeném
pohodlném kabátě a s placatou čepicí prochází šalandou,
úředník, jenž doma probírá se akty ve volném županě
a ve vyšívaných pantoflích - ti všickni vycházejí z domu
v těsných spodcích, dlouhých fracích hnědých a černých
odstínů, ve vysokých límcích, s hedvábnými šátky kolem
krku a s pečlivě zapiatými vysokými vestami, buď jemně
vyšívanými nebo graciosně vzorkovými; s vědomím

" Sytě vylíčil toto národnostní poslání studentstva a
řemeslnictva Fr. Pravda, onoho v první kapitole práce ,2 denníku
Pavlíny', tohoto v živé arabesce ,První čamara li nás'.