196

VENKOVSKÁ MĚSTA.

šlo o svět finančníkův a obchodníků, v jejichž ,právě
nejpověstnějších domech bývala pravá Sodoma a
Gomora'. Dffve ještě než v zámožných vrstvách měšťanských
zvítězilo obrozené češství v malém řemeslnictvu,
doplňujícím se vždy příchozími z venkova, národně málo
porušeného. Řemeslníci přijali z obrození nejen
uvědomění národnostní, nýbrž i snahy osvětné, v nichž lze
shledávati souvislost s úsilím doby osvícenské; zejména
byl to Karel Slavoj Amerling, jenž publicisticky
i přednáškami, časopisecky i soustavnými kursy
vzdělával pražský dorost řemeslnický.4

Analogický obraz společenského rozvrstvení a
pospolitého života poskytovala v zmenšeném měřítku města
venkovská, jejichž obyvatelstvo, na mnoze honosící se
výsadami lihovarství a pivovarství, hojně pěstovalo polní
hospodářství. Nad tyto měšťany, kteří buď dozírali na
orání, senoseč a žně na vlastních polích, buď
provozovali řemesla ve vlastních domech, vypínalo se dvojí
úřednictvo: staré patrimoniální, zachovávající zvyklosti
doby předjosefinské, a noví státní úředníci, kteří s lékaři,
advokáty, lékárníky a kněžstvem představovali výkvět
společnosti venkovské. Úzkostlivá hodnostní stupnice
úředníkův a jejich žen, spory mezi světem
patrimoniálním a měšťanským, malicherná řevnivost jednoho města
na sousední město druhé - na tyto stále se opakující
motivy skládalo české venkovské město jednotvárné
písně svého života. Patrimoniální úřednictvo
prostředkovalo souvislost s rokokem; rolnický stav měšťanstva
sbližoval obyvatelstvo se širým venkovem: konservativni
tradicionalism a přírodní idyllika význačně charakterisují

4 Srv. monografii J. V. Jahnovu ,Karel Slavoj Amp,rling'
v ,Chemické knihovně technologické' (v Praze 1893).