190

ÚDOBí RESTAURACE.

borného úřadu, polotmavé účtárně obchodního domu,
stísněné pracovně chefa průmyslového závodu. Velký
duch Goethův, jenž posledními kroky vstoupil do tohoto
údobí, jasně tušil budoucí rozvoj společenských sil. Ve
,Wi1helmu Meisterovi' podrobně a s láskou kreslil nový
svět obchodu, průmyslu, měšťanství; Faustu dal skončiti
jako hrdinovi drobné práce, jenž dotud neukojen ničím,
dochází uspokojení ,ve vnitřní kolonisaci', tomto
výrazném symbolu občanských ideálův. Ale mdlé době,
jež přijala druhý díl ,Fausta' z mrtvých rukou
tvůrcových, zdálo se i toto řešení příliš smělým a namáhavým.
Nikoli Faust, jehož rolí jest věčnost, nýbrž jeho sousedé
Filemon a Baucis, jichž rolí jest okamžik, stali se jí
TZory. Stačilo jí osévati malé políčko klidně mezi zvukem
ranního a večerního klekání. Pokorné uskromnění se,
tiché oddání se malým požitkům, nevýbojné utkvění
na zděděné půdě a zděděných tradicích: toť příznačné
rysy celé epochy, kterou politické dějiny nazývají
restaurací.

Na české půdě zřetelně se odrážejí tyto poměry.

Zvýšený finanční náklad na války proti Napoleonovi,
četné peněžní krise za vlády Františkovy oslabily
hospodářský stav země; válečný neklid a neblahé
poměryna trhu mezinárodním přerušily obchodní a průmyslový
rozvoj, k němuž pracovalo období osvícenské. Obnovená
náboženská i politická reakce dusila všecek život duševní.
Bylo potřebí zvolna a klidně oddechnouti si a prožívati
trapný stav rekonvalescentův. Dvacátá a třicátá léta
jsou doby národní rekonvalescence, následující dvě
desítiletí jsou údobí, kdy uzdravený národ žije opatrně a
pomalu, podoben jsa člověku, který pozdraviv se, důsledně
se vyhýbá namáhavějším podnikům, přesně dbá hodiny