126 PALACKÉHO PRŮPRAVA A PŘíPRAVA HI81'OR.

s podezřelým, ale byla V ní síla bystrosti a
bezohlednosti k vlasteneckým zbožným přáním, jíž Palacký
nikdy nedosáhl - při synthetickém sklonu jeho
historického nadání byla i .kritika Palackého spíš toho
způsobu, aby pomáhala budovati, ne pouze bořiti.

Průběhem necelých čtyř let, jež strávil studiemi
varchivech a pracemi genealogickými, přesvědčil Palacký hr.
Šternberka a Dobrovského do té míry o historickém
svém nadání, že navržen byl stavům za pokračovatele
v Pubičkových Dějinách českých (1827), že mu Učená
Společnost uložila vydati České letopisy z XV. st. (edice
velmi nesnadná podařila se Palackému pěkně; vyšla
r. 1829 jako třetí svazek ,Scriptores rerum bohemicarum')
a že pr<:ň znovu vypsala cenu na těžké thema: ,W o.
rdigung der alten bohmischen
Geschichts c h r e i ber'. Palacký byl s prací touto hotov na jaře
r. 1829, již po smrti Dobrovského, a ceny dosáhl jen
přičiněním hr. Šternberka. A přece práce jeho, jež
vyšla tiskem r. 1830, je nejcennější česká práce
historiografická po Šafaříkových ,Starožitnostech' ze všeho, co
vyšlo před r. 1848. Myšlenka i program práce, jež byly
samy sebou vědeckým činem, nemálo významným v
dějinách historiografie, je sice od Dobrovského, ale
provedení dosahovalo cenou i významem svým vědecké
výše programu. Palacký soustředil svou práci na
kroniky české od XII. do X VI. stol., bystrou kritikou v celku
i v jednotlivostech vyšetřuje jejich spolehlivost, hledaje
odpověď na všechny otázky, jež práce namítaly a
podávaje hojně příspěvkův i k recensi textu. To
předcházela u každého kronikáře hlavní literatura, popis
práce jeho, výčet a popis rukopisů a kritika
dosavadních edicí. Prací Palackého . darovali Čechové historio-