122 PALACKÉHO PRŮPRAVA A PŘÍPRAVA HI8TOR.

v báječných hlubinách dávnověku, vystupuje mladý
Palacký s programem zcela novým, staršímu odporným:
prostudovati a vylíčiti dobu husitskou, ,slavnou zdobu'
Čechů, zanedbávanou doma i v cizině. V tomto
přesunutí zájmu od méně důležitého k důležitějšímu, v tomto
novém a správnějším hodnocení českých dějin je první
pokroková myšlenka Palackého. A druhá tkví v jeho
hlubším názoru o potřebách historiografie. Doba
Dobnerova a Dobrovského je doba prvého kritického
dějezpytu u nás a to doba kritiky co do methody již
velmi pokročilé (u Dobrovského na př. shledáváme již
nejen kritiku jednotlivých fakt, ale zcela moderní
kritické dějiny určité tradice) - ale je to doba kritiky
osvícenské, jednostranné a předpojaté, jež nebyla schopna
správně souditi o dobách a lidech jí duševně cizích,
vykládati a pochopovati minulost z minulosti, ale jež
soudila a předělávala dějiny podle svých předpojatých
mínění. I v této příčině dalo Palackému již jeho
prešpurské studium historické práce názory modernější:
velelo založiti kritické studium minulosti na přesvědčení,
že minulost sluší vykládati z ní samé, že historicky
každá doba a každá tendence je jen určitou a
organickou fasí nekonečného vývoje, krátce na genetickém
názoru dějinném, a pro soustavný výklad minulosti
žádalo od badatele nejen konstatování fakt, ale i správné
chápání souvislosti, místa a významu jejich v linii
vývoje, žádalo duševní spříbuznění se snahami minulosti,
tvůrčí vyvolávání zapadlých stavů jejích, čili, jak to
také jmenováno bylo, žádalo od historika ducha,
žádalo filosofické pojímání minulosti.

Palackého vedl k historiografii jeho horoucí
nacionalismus. Zabýval se v Prešpurku původně filosofií a