118

PALACKÝ JAKO ORGANISÁTOR.

Organisační duch Palackého projevoval se všude,
kde šlo o duševní statky národní, iniciativně, obrodně,
blahodárně. V letech třicátých účinně zasáhl do osudův
,Učené Společnosti', v letech čtyřicátých postavil Museum
na nové základy, pomáhaje vždy myšlence národnostní
a občanským ideám k vítězství.

,Učená Společnost' byla svědkyní historického vzr&stu
Palackého: ,Staří letopL.;ové čeští' (1829) jsou první česká
kniha její edice; ,Wurdigung' (1830) dosáhla její ceny;
r. 1830 byl Palacký jmenován jejím řádným údem; po
devíti letech jejím tajemníkem. V tradicích svého
velikého předchůdce v učeném tom sboru, Josefa
Dobrovského, jejž ve ,Společnosti' krásnou pohrobní řečí byl
ocenil, přičinil se o zřízení zvláštní sekce pro
českoslovanskou filologii, a v tendencích vroucího
nacionalismu mladistvých svých let vymohl připuštění češtiny
za jazyk jednací; myšlenkový převrat, k jehož
dokonání tak horlivě v literatuře pracoval, přenesl i do této
konservativní korporace. 12

,Museum království českého' strádalo počátkem
let čtyřicátých týmiž nedostatky, jež daly podnět k oné
památné rozmluvě dne 20. prosince 1825 v domě
Šternberském, totiž nevhodnými místnostmi a nepřirozenou
převahou sbírek přírodovědeckých na úkor ostatních
zájmů musejních. Stále žijíc v tísnivém podnájmu
,Společnosti přátel umění', nemohlo ani sbírek náležitě
instaHovati; vzdálenost i nevhodnost této zatímní budovy13
navštěvovatele spíše odrážely než vábily. Když r. 1839

12 Na tuto zásluhu Palackého zejména upozornil J. Pekař
v Ottově Slovníku naučném.

13 Jízlivě se posmívá na pr', K. Havlíček ,jistému demu
v Praze';