106 PALACKÉHO ČINNOST LITER. HISTORICKÁ.

přehlednost učlenění; hodnocení aesthetické snáší se
s pojetím historickým. Zjistiv způsobem romantickým
podstatnou ideu českých dějin vůbec, kterou shledává
ve sporu česko-německém a v obraně řeči a
národnosti,3 stručně nastiňuje vnější dějiny jazykové; líčí
obšírně český rozvoj literární, jakož i duchaplně a
hluboce charakterisuje povahu řeči české a končí své úvahy
poučným přehledem dialektologickým. V odbočkách
s mladistvým zápalem vyjadřuje své
romanticko-národnostní ideje, svůj výklad obrození národního jakožto
obrody jazykové, svůj požadavek ,živé národní
barvitosti, vlastního rázu, individuálního směru', své
přesvědčení o nutnosti jazykové jednoty. Zná a s hlubokým
pochopením vykládá vnitřní ústrojenství češtiny, její
schopnost odvozovací, jemnou povahu její označovati
kvantitu dějovou, její bohatá příčestí, její volný
pořádek slov atd. Ze staré literatury jsou vědomosti
Palackého arciť kusé; nedoceňuje Štítného, nezná
staročeských legend ani Smila Flašky, upírá ceny
Alexandreidě, velebě naproti tomu novočeské padělky
rukopisné. Za to správně vymezuje význam Husův a
zajímavost písemnictví doby Jiříka Poděbradského; vysoko
staví písemnictví bratrské a krásná slova podivu a lásky
nalézá pro Komenského a jmenovitě pro jeho ,Labyrinť,
důmyslně přirovnávaný ke klassickým ,Gulliverovým
cestám' J. Swifta. Slovem: tehdejší vedomosti o
starším českém písemnictví nemohly býti shrnuty pěkněji
a lahodněji.

V Praze Palackého práce literárně historické
neustaly, ba Palacký byl obecně pokládán za odborníka.

:J Po té stránce především rozbírá stať Jar. Vlček na UV. m.,
str. ] 48 a 149.