PALAOKÉHO vÝVOJ JAZYKOVÝ.

9-

staly se opětně kriteriem strannické příslušnosti. Obraz
vývoje Fr. Palackého V Praze byl by neúplný,
kdybychom si ho nepovšimli též po této stránce.!

R. 1823 přinášel si mladý Palacký do Prahy dosti
složitou jazykovou průpravu: z domova poklad bratrské
řeči biblické, z Prešpurka jednak poznání nářečí
slovenských, jednak syntaktický klassicism doby
Veleslavínovy, jak jej doporučoval svým posluchačům
konservativní Palkovič. Vlastní studie i společenské styky
v Prešpurce získaly Palackému vzácnou znalost hojných
cizích jazyků, vlivem Jungmannovým tíhl k neologismu
a puristickému hledání nové české terminologie.
Zkřížením těchto dvou protilehlých směrů vzniká těžká, ale
přesná, poněkud temná, ale zdobná řeč jeho statí
aesthetických. Ponoření se do historických dokumentů mělo
mocný vliv i na Palackého sloh. Že starými památkami
zabýval se i po stránce jazykové, ukazují jeho dvě stati:
,P ří s P ě v k y k u g los s a r i u mře č i čes k é' a ,P o p i s
staročeských osobních a křestních jmen',2
jako již dříve byl památnou stať ,A n- u n d A u
ssi ch ten der bohmischen Sprache und
Liter a tu r vor 50 J a h r e n', chystanou pro ,Wiener
Jahrbucher der Litteratur', 3 opatřil odbornou charakteristikou

1 Monograficky probral látku Fr. Bílý ve stati ,František
Palacký a spisovný jazyk český' v Památníku Palackého na str.
689-712 .. Podrobných šetření o řeči Palackého posud se
nedostává, nehledíme-li k nezcela zdařilému pokusu Th. Vodičky,
,Spisovná řeč Fr. Palackého', v Časopise Matice Moravské XXV,
r. 1901.

2 Obě stati vyšly v ČČM., první 1827, druhá 1832;
podruhé v ,Radhostu' na str. 175 a 115 a násl.; potřetí v
Drobných spisech III, na str. 720-729 a 741-750.

3 Otištěna teprve r. 1874 v ,GedenkbHitter' na str. 19-47,

8*