98

PALAOKÝ JAKO REDAKTOR.

lakovský neshoduje se s vedením listu. Palacký však
posléze znovu získává jejich přízně a podpory. Hl

Když roku 1837 Palacký zahajoval jedenáctý ročník
,Časopisu českého museum', rozhlížel se po vykonané
práci. Přiznává si, že v otázkách principiálních i
jazykových byl synthetisujfcím jednotitelem, že vedl vědecké
obecenstvo české vždy od slova k idei, od litery
k duchu, a shrnuje své úsilí i své plány a tužby ve
významná slova: ,Hleděli jsme tak říkaje staré Čechy
uvésti do nové Europy, a zdomácniti tuto v oněch.
Nyní ale, když jsme se, co do jazyka, dostali téměř již
na roveň s jinými vzdělanými národy, nastává nám jiná
práce a povinnost: abychom totiž obraceli hlavní zřetel
svůj k věcem samým, a snažili se s těmito národy
zároveň a v závod o palmu skutečné osvěty, i vědecké,
i krasocitné, i průmyslové'. 20

Začátkem ročníku následujícího, v březnu 1838,
vzdal se Palacký redakce ,Časopisu českého museum'
ve prospěch svého přítele Pavla Josefa Šafaříka.

V.

Palackého vývoj jazykový. Palacký rozhodčím ve
sporech jazykových.

Viděli jsme, že osobní i zásadní spory, jež
znesnadňovaly redaktorské postaveni Palackého, byly
namnoze rázu jazykového, a pozorovali jsme, jak v letech
dvacátých a třicátých otázky grammatické a pravopisné

19 Palacký sám přispěl do ,Časopisu' hojnými vlastními
články, dílem obsahu aesthetického a filosofického, dílem
historickými a literárně dějepisnými i kritickými; o oněch bylo již
promluveno, o těchto viz níže.

20 Drobné spisy III, na str. 281.