96

PALACKÝ JAKO REDAKTOR.

a že nebude poslední úkol obrozeného písemnictví
shledávati v naivně lidové próse a v prostoduchém
veršování; ale jeho bezprostřední studia v archivech a
knihovnách ukazovala, že náležitá souvislost s literární a
dějinnou minulostí nebude pomíjena a rušena. Skupina,
před stavovaná ,Krokem' právem mohla vítati v
,Časopise českého museum' sourodého spolubojovníka za
tytéž jazykové a vědecké zásady; zklamala se však,
čekala-li od Palackého horlivou propagandu vědeckého
neologismu a názvoslovného purismu. Palacký byl tehdy
již dále: novočeská obroda literární byla mu problémem
v podstatě jiným než stilovým a jazykovým, byla mu
obrodou myšlenkovou i mravní, jak naznačil k doslovu
prvního ročníku svého listu. 15

Zvláštním taktem osobním dovedl Palacký
shromážditi ve svém listě přední zástupce generace starší
i mladší. Zastaralý Vojtěch Nejedlý zaslal ukázky ze
svých papírových eposů, Josef Dobrovský přispěl čtyřmi
drobnými studiemi filologickými; 16 . Jungmann podal
dva takřka programní články: ,0 klassičnosti v
literatuře a zvláště české' a ,0 různění českého písemního
jazyka" v nichž věren více Palackému než sobě, s
umírněnou obezřelostí posoudil jak úzkoprsost literárního
konservatismu, tak upřflišené záliby neologické,
romanticky slavisující a pod záminkou obohacení organismus
jazyka znásilňující.17 Záhy se časopis stal středem
lite
15 Rozbor jeho viz u Jar. Vlčka na m. uv., str. 153.

16 Jsou to stati ,Slovou-1i Slované od Slávy či od slova'
(1827), ,Plavci u Dalimila' (1827), ,Čech neb Čechové odkud tak
slují' (1827) a ,Rozličnosti v exemplářích Diadochu Paprockého'
(1828).

17 Obšírný obsah a rozbor podává Jar. Vlček na m. uv.,
str. 155-158.