SMĚR MUSEJNÍKA.

95

Zásadní rozdíl mezi časopisem německým a českým
jasně a vzletně vytkl Palacký již v druhém dobrozdání
ze dne 14. května 1826: ,Mimo to český časopis má
však ještě zvláštní zájem: zachování totiž a další
vzdělávání české řeči samé. Národní jazyk jest přece
nejdůležitější a nejdrahocennější věc, kterou minulost česká
zanechala svému potomstvu. Jím Čechové kdysi
vyvinuli se ve zvláštní národ a zjednali si vlastní dějiny,
které v annálech světových zaujímati budou napořád
skvělejší místo, než národ i země zdály se býti
povolány zaujímati dle počtu a moci své. A byť jednou, co
věru není pravdě podobno, vymizeti měl z počtu
národů živých: tu zajisté měřena bude veškerá duševní
povaha Čechů pak vyhynulých dle výše, které
dostoupila jich zvláštní literatura národní. Jest tedy i pro naše
vrstevníky důležito, aby nezanedbávali pěstování této
řeči a literatury; vždyť ještě má obecenstva skoro šest
mil1ionů lidí v Čechách, na Moravě a na Slovensku,
u nichž nezahynuly dosud všechny živly, které se
pokládají za potřebné k založení a zachování vlastní
národní literatury: ale živlové tito potřebují živoucího
probuzování a moudré obezřelé péče.' 14

Sloučením tohoto národnostně jazykového momentu
s cíli naukovými postavil se ,Časopis českého museum'
do stop obou starších revuí novočeských, Nejedlého
,Hlasatele' a Preslova i Jungmannova ,Kroka', jichž
snahy slučuje, krajní hrany a hroty obrušuje, dospívaje
tak k vyšší synthesi. Palackého prešpurská minulost
sama již zaručovala, že jeho list nebude tísniti a ome~
zovati novou myšlenku mrtvou veleslavínskou formou

14 Gedenkblatter na str. 61; překlad v Drobných spisech
III, na str. 266-267.