PALACKÉHO PRÁCE AESTHETICKÉ.

75

Všemi těmito cestami, k nimž ukazovalo mu
literární studium i myšlenkové okolí prešpurské, usiloval
Palacký vymaniti se z čarovného kruhu ideí Kantových,
které podmanily si jej již vlivem professora Žigmondyho.
Na základě Kantově Palacký buduje celou soustavu.
Přijal a prohloubil aesthetický subjektivismus Kantův,
jenž v německé krasovědě nenalezl stoupencův, a ukázal
se tak jeho žákem (výklad o tom, jak možno a
vysvětHtelno, že krása přece jeví se v předmětech, měl býti
podán v lIl. knize ,Krásovědy', ale zůstal nevypracován),
vystoupil však proti němu, prohlásiv krásu za
samostatnou působnost ducha. Přes to a přes vlivy
Fichte<>vy, Jacobiho, Herderovy a Platonovy zařazuje dějepis
krasovědy dílo jeho v sousedství Kantovy spekulativní
aesthetiky. 16 Palacký měl však k aesthetice osobnější
a přímější poměr než jeho královecký učitel, jenž
krasovědou doplňoval svoji soustavu theoretické filosofie;
Palacký byl básník i literární kritik, hudebník i znalec
malířství; slovem: Kant o kráse a umění theoretisoval,
Palacký je procítil a prožil.

Krasovědné fragmenty Palackého obsahují mnohem
více než slibují; z jejich nápovědí a principů lze
vyvoditi i Palackého metafysiku a ethiku; T. G. Masaryk
právem nazývá jeho stať ,Krásověda' ,noetikou, v níž
podává Palacký svou theorii poznání.' 17 Filosoficky iako
aestheticky Pp.lacký vychází od Kanta, prohlubuje jej
Herderem a Jacobim; reaguje proti jeho filosofii rozumu
svojí filosofií citu, podle níž rozum má pouze platnost
formální a regulativní a v níž uznává se cit za základní

16 Tak v stručném přehledě Zd. Nejedlý na UV. m., str.
50-59.

17 Česká otázka str. 98.