PALACKI~HO ŽIVOT A STYKY SPOL. V PRAZE 1823-1848. 65

ního přemýšlení a stavové z jeho hojných podání
poznávali jasněji a jasněji, že pouhé dokončení
,Chronologische Geschichte Bohmens' jeho rukou bylo by nejen
anachronismem, nýbrž i vnitřním násilím.

Proti zkostnatělému povrchnímu chronistovi doby
předkritické stál tu mladistvý žák školy Dobrovského,
oplodněný filosofickým názorem dějinným, jejž přinesla
perioda romantická; proti úzkoprsému stoupenci
vlastivědy ve smyslu racionalistickém nadšený vyznavač ideje
národnostní; proti průměrnému členu Tovaryšstva
Ježíšova hluboký stoupenec moderního deismu, pře
podstatnivšího morálku bratrskou; proti nudnému vyprávěči
vnějších ptlběhův a dat v pořádku chronologickém
uvědomělý historik studující i vnitřní procesy
organismu společenského v minulosti: střetly se tu dva světy.

Stavové chtěli rozřešiti rozpor velmi rytířsky; již
v dubnu r. 1829 přijali návrh, aby Palacký byl
jmenován zemským historiografem, leč nedosáhli svolení
dvorní kanceláře. Když pak Palacký odepřel
pokračovati v díle Pubičkově za pouhý honorář, nebudou-Ii
mu hrazeny výlohy cestovní a přípravy archivní, usnesli
se stavové 7. března r. 1831, aby nebylo již v
Pubičkovi pokračováno, nýbrž' aby Palacký napsal úplné
dějiny české ve čtyřech až pěti svazcích a aby mu
zálohy, honoráře i stipendia cestovní byly vypláceny z
pokladny zemské. Palacký byl takto ve skutečnosti
historiografem zemským a tak vystupoval i na hojných
zahraničných cestách studijních; officiálního titulu však
dostalo se mu až 29. listopadu r. 1838. G

G Akta celé věci Pubičkovské i historiografické pečlivě
snesl Jaroslav Haasz ve stati ,K české historiografii' v Památníku
na oslavu stých zrozenin Fr. Palackého, v Praze 1898, na str.
518-544.

Literatura česká devatenáctého století. III. /L

6