,LABYRINT SLA Vy.' POSLEDNÍ VEHŠE,

51'

pírající počne své dilo negace; Jan se od něho dovídá,
že jeho otec, nadšený vůdčí muž katolický, padl
rukama Táborův, a proto zděšeně odhazuje dosavadní
smysl životní: službu ideji husitské. Duchamor doufá
nyní úplně jej získati pro sebe na cestě za fantomem
slávy. Lstnému zloduchovi nepodaří se však jeho plán,
ani když ve stopách staré lidové pověsti o Faustovi
nešťastného svěřence zavede k hluboké a zároveň prázdné
disputaci učených mistrův, ani když mu ukáže pražskou
imitaci Auerbachova sklepa z XV. věku; Jan Kutenský
z veselého reje divokého světa prchá k tichému hrobu
matčinu a básník Vocel z barvitého historického
realismu rozmarně nakreslených středověkých scén k
rytířské sentimentalitě elegických partií ,Přemyslovců'.

Unylá Ludmila, schovanka matky Janovy, vkročí
u hrobu matčina do osudů rekových, a čtenář od
prvního okamžiku, kdy dívka se objeví, jest jist, že tato
andělsky krásná, andělsky ctnostná, andělsky nudná
panna Jana vysvobodí. Není jako Markétka slastná past
nastřežená Duchamorem, nýbrž pravý posel boží na zemi;
miluje Jana, než nikoli nevinnou smyslností Markétčinou,
nýbrž s bezkrevným spiritualismem Klopstockovských
milenek. Chce jej zachrániti a užívá k tomu všech
sevšednělých prostředků rytířských povídek i všech
vznešených frasí katolických modlitebních knih. Duchamor
tuší její snahu a odvádí Jana na dalekou pout
dávnověkostí slovanskou, která má svrchovaně vznítiti jeho
ctižádost. Drahocennou šťávou omladne Jan jako Faust
v čarodějné kuchyni. Jeho cesta do minulosti však
passivní svojí meditací blíží se spíše Childe Haroldově
pouti nežli soustavě duchovních dobrodružství v II. dile
Fausta. Childe Haroldovské motivy vystupují tu v mo-