56

,LABYHl;>;T SLÁVY.' POSLEDNÍ VERŠE.

kosmopolitismu a skepticismu, jako dříve byl tlumočil
běžné ideje českého obrození: změna ideového ovzduší
podmiňuje přirozeně změnu výsledního díla.1

Není pochyby, že ,Labyrint slávy' proudům těm
z velké části děkuje za myšlenkový svůj charakter;
ale jeho koncepce a komposice, jeho učlenění a
rozřešení nejsou než ohlasem a napodobením Goethova
,Fausta'.2 I nejstručnější skizza obsahu ukazuje jasně,
že ,Labyrint slávy' jest pouhou volnou parafrasí
tragického mysteria Goethova v pečlivě zachovávaném rámci
české ideje národnostní a slovanské.

První verše básně znovu vyvolávají závěrečné
partie ,Meče a kalicha' a scény ,Posledního Orebity':
bitva Lipanská jest prohrána, táborství je zničeno,
nadšený vyznavač kalicha a radikalismu husitského Jan
Kutenský chce si zoufati v sebevraždě. Ještě včas však
přijde jeho Mefisto, Duchamor; slibem národní spásy
získá Jana a krvavým zápisem jeho duši za cenu de·
setileté věrné služby. Jan služeb užívá měrou
svrchovanou; Duchamorovou pomocí dobývá vítězství
Sirotkům, jež líčena jsou suchou technikou ,Meče a kalicha'.
Nelítostným vznícením nedůvěry však duch věčně
za
1 Názor ten zdůvodňuje a podrobně rozvádí Jar. Vlček na
uv. místě; z názoru toho plyne též, proč Jar. Vlček těsně
sdružuje ,Labyrint slávy' s K. Vinařického ,Sněmy zvířať.

2 O poměru obou básní psal nejprve autor sám velmi
zevrubně v předmluvě k ,Labyrintu slávy'. Kdekoliv naznačuje
úplnou různost skladeb, jest patrno, že se omlouvá. Kriticky
poměr rozebral s hlubokým dfimyslem K. Šmídek, jehož vývody
stručně shrnul a formuloval Jar. Vlček, kdežto Jar. Vrchlický
praví přímo: ,Výtka faustiady básni neublíží, označuje nanejvýš
genre, kategorii, není však zde příznakem neb výtkou slepého
napodobení.'