54

,LABYRINT SLÁVY'. POSLEDNÍ VERŠ~:.

vzdorující Plzně, pronese delší deklamaci o budoucí
slávě v dějinách a komanduje k útoku: husitské boje
jsou tu souzeny přecitlivělým srdcem lyrického
pathetika. Rozdíl pojetí sdružen jest s rozdílem slohu.
Čelakovský volil pádný, dlouhý, šestistopý verš ryze epický,
jehož důraznost stupňují štěpné rýmy sudé většinou
ženské, v energických trochejích duní takřka kolesa
válečných vozů husitských - Vocel střídá čisté verše
trochejské s nepodařenými řadami daktylotrochejskými,
rýmy sdružené s rýmy postupnými a dospívá tak k
rýmované próse, působící spíše dojmem falešné
strojenosti než zvukové malebnosti.

IV.

,Labyrint slávy'. Poslední verše.

Bá~nický cyklus Vocelův dovršuje se r. 1846
rozměrnou skladbou poetickou, v níž jako v umělém
tkanivu soustřeďují se veškeré nitky předcházejících jeho
prací veršových, ,L aby r in tem s I á v y'. I tu skrývají
se za historickými nebo polohistorickými ději ideje
soudobé, i tu mluví osoby vzkřÍšené spíše suchým
důmyslem historikovým nežli tvůrčí obrazností básníkovou
tendenčním způsobem moderním. Také tentokráte Vocel
vyhrotil svoji skladbu v důraznou didaktickou lekci
národu duševně se obrozujícímu, též zde přesně vyložil
svůj poměr k současnému vlastenectví. Též v
,Labyrintu slávy' 80uvisela volba líčeného ovzduší s
odbornými zájmy spisovatelovými, i v detailech této skladby
osvědčil Vocel své podrobné vědění archaeologické a
kulturně historické a projevil vytrvalost tradic svého
rodného města.