,MEÓ A KALICH'.

53

vrácení dostalo se V ocelovi r. 1845. Českoněmecký
básník Moritz Hartmann, inspirován jsa titulem knihy
Vocelovy, vydal v Lipsku sbírku historických ballad a
politických meditací ,Kelch und Schwerť; a tu podařilo
se německému lyrikovi, jenž odchován byl politickým
a sociálním liberalismem let čtyřicátých, proniknouti
k náboženskému a společenskému podkladu husitského
hnutí, jež, třeba že zbarveno tendencemi moderními,
u Hartmanna proniká v dějinné své velikosti a síle.

Než ani v rozvoji novočeského básnictví ,Meč a
kalich' neznamenal pokrok, přirovnáme-li na př. báseň
,Prokop Velký' (páté číslo cyklu ,Poslední sen') k
podobné epické skladbě ,Prokop Holý', kterou Fr. L.
Čelakovský vřadil do ,Ohlasu písní českých'. Ani
Čelakovský, právě tak jako Vocel, nezachytil mravní a
náboženský smysl husitství; i jemu jsou táborští bojovníci
jen neohroženými válečníky, neúprosnými mstiteli.
Čelakovský neidealisuje, válku vykládá temnými motivy
lsti a pomsty; hromadí ukrutné činy a děsivé výjevy a
rozestírá náladu balladické hrůzy nad celým dějem.
Jeho Prokop Holý vztekle točí palcátem nad hlavou,
ze žhavých zraků rozesílá blesky, snuje ďábelské záměry,
šípem ukutým ze špice, na níž trčela hlava jeho
příbuzného, mstivě střílí po odpůrci: husitské boje jsou
tu souzeny s hlediska nespoutané síly, které se básník
podivuje. Proti tomuto hroznému bohatýru jest Vocelův
Prokop Velký ubohý rytíř smutné postavy. S ,bolnými
prsy' chodí Prokop ve svém stanu a zakrývaje si oči,
pronáší sentimentální monology, v nichž oslovuje vlast
jako stydlivý milenec čtyřicátých let svoji snoubenku,
a pak ,ruce založe, oko vlhké klopí'; posléze, aby
uklidnil zdrceného svého druha zprávou o neústupnosti