,MEČ A KALICH'.

51

vedly jej r. 1836 do vlasti rytířského rodu francouzského,
ale historická kotist, kterou tam doufal vyzískati, byla
pr.askrovná. Jan Lucemburský, jako typický repraesentant
západního rytířství, byl předmětem zvláštního podivu
Vocelova; v ,Grundzuge der bohmischen
Alterthumskunde' (str. 181-183) kreslí jej jako vyvrcholení
rytířského mravu v Čechách a pti rovnává jej ke králi
Artušovi; podle názoru Vocelova kupí se i kolem krále
Jana stolní družina rytířská, z níž Vilém Zajíc z
Valdeka, Plichta ze Žerotína, Čeněk z Lípy a ,Klimberk,
rytíř smělý, mladý, dobrý druh dospělý' vynikli
nejslavněji. Ke Karlu IV. Vocel byl veden zájmem
dějepisce umění. Nadšený oslavovatel českého trecenta
zevrubně studoval ma1fřskou školu Karla IV. a jejího
hlavního představitele Tomáše z Modeny, jehož domnělý
český pilvod vědecky vyvrátil. Nechápaje doby té s
vyššího hlediska historického, ulpíval na statickém
pojímání její kultury, jež projevuje se onou ,ódou, v níí.
naprosto pohřešujeme vznešenější vzlet básnický, vyšší
citil horování'. 1 Tímto zpilsobem první obsažnější díl
,Meče a kalicha' opětně spočívá na rytířském a
gotickém romantismu jako ,Přemyslovci'. Rytířskou udatnost,
vlastenecké nadšení Vocel nalézá i ve válkách
husitských, jichž lidovému, mravnímu a společenskému
charakteru vil bec nerozuměl. Úzkostlivý konservativec,
choulostivě se strachující o pohodlný klid svojí
studovny, hrozil se rozpoutané síly, nešetřící daných útvaril;
ztrnulý archae olog a mikrologický dějepisec umění
nedovedl pochopiti bouře, jejíž blesky srážely románské
oblouky a gotické klenby. V ,Grundzuge' líčí husitství
jako velký rytířský turnaj, jehož opravdovost zašla

1 K. Šmídek na uv. m., str. 286.

5*