50

,PŘEMYSLOVOI'. ,MEÓ A KALICH'.

žadavky uhlazenosti formální; čtenářstvo širší v době
politické malosti se spokojovalo zrýmovanou kronikou
velikosti dějinné a bylo nadšeno úhrnnou snl'1škou
vlastenecké didaktiky. Vocel sám v předmluvě druhého
vydání jasně vykládá důvody vnějšího úspěchu díla.
,Přední příčina příznivého výsledku toho byla idea
národnosti, podstatný živel básní těch tvořící. Obecenstvo
české nalézalo v ,Přemyslovdch' ozvěnu toužení svého
po možnějším hnutí národního života, tehdejšími
neblahými okolnostmi sklíčeného; nalezlo tu nejednu
myšlenku zřejmě vytknutou, která se až dosud před ve·
tejností tajiti a bedlivě střežiti musela." Ač někteří
znalci shodovali se s úsudkem Chmelenského, jenž
(v listě Čelakovskému 30. října 1838) ,Přemyslovce'
případně nazval ,matnými a pracnými" přece všeobecné
mínění stavělo je vysoko. Nad jiné charakteristický pro
populární ocenění ,Ptemyslovců' jest výrok současně
učiněný dvěma osobami vzájemně úplně cizími na
samých hranicích českého jazyka: professor vojenského
učiliště v Novém Městě u Vídně T. Burian a báňský
akademik Jedlička ve Štávnici mínili, že ,Př~myslovci'
jsou pro Čechy tím, čím ,Slávy Dcera' pro všecky
Slovany.6

III.

,Meč a kalich'.

Pohodlnou a suchou manýrou ,Ptemyslovcl'1' jal se
Vocel chronologicky veršovati další děje české. Pro
dobu Lucemburskou přinášel si zvláštní zájem. Cesty
za
6 Píše o tom J. Pospíšil T. Burianovi 16. února 1839; dopis
jeho (č. 40) viz v listáři ,Z dob našeho probuzení', vydaném
F. Čenským v Praze 1875.