,I'Í{EMYSLOVCI.'

49

bez jednoty střídají se scény hrdinské s výjevy
idyllickými, postavy dějinně významné s nepatrnými figurami
episodickými, politické půtky domácí s bohatýrskými boji
obrannými; ani cyklické sestavení několika historických
period, jako je na př. tažení krále Vladislava do Italie,
vláda Přemysla Otakara 11., tragedie Vršovců,
neposkytlo dílu částečné jednoty. Vocel, jenž vůbec
nevynikal schopností podati hlubší ideový podklad dějin,
nevykořistil zde ani svůj bohatý dar dobového koloritu,
archaeologického detailu: a tak tato snůška rytířských
romancí a lyrických vložek působí se všemi svými
velikými slovy dojmem pouze papírovým.

Nedostatečná komposice a povrchní provedení
stupňovány jsou hrubými vadami formálními. Vocel,
jenž neměl smyslu pro formu t. zv. vnitřní čili pro stil,
který jest úplným souladem obsahu a poetického tvaru,
rozlomil svoji skladbu v nahodilé útvary strofické a
veršové. Ač veršoval špatně, kdykoliv se pokoušel
o řady daktylské nebo daktylsko-trochejské,5 ač namnoze
psal mdlými assonancemi a planými rýmy, se zálibou
volil umě~é formy básnické, komplikoval, měnil je
násilně, tak že v prvním vydání ,Přemyslovců' stěží lze
nalézti strofu, jež by při recitaci zněla jasně, plně a
česky. Teprve v opožděném vydání druhém r. 1863,
rozmnoženém o řadu básní, hrubé tyto jazykové a
veršové nedostatky aspoň částečně byly vyrovnány.

Ale obecenstvo nečtlo básně ani zrakem přísného
posuzovatele hodnoty umělecké, ani s kritickým
měřítkem historika, žádajícího buď výklad ideový nebo
věrnou dějinnou evokaci, ani posléze s důraznými
po
r, Upozornil na to J. Král ve své studii ,0 prosodii české',
v ,Listech filologických' XXI, str. 430.

Literatura česká devatenáctého století. ULIL

5