II.

,Přemyslovci. '

Romanticky zbarvené tyto skladby zřetelně se liší
jedním rysem od tehdejší české historické novellistiky
i poesie: úplným nedostatkem ideje národnostní. Autor
sám vy:.mává, že ,žádného podílu neměl ve snažení
literárním, již tenkráte v Čechách zdařile se vyvinujícfm'
{v předmluvě k ,Přemyslovcům' z r. 1863). Tehdy však
náhle inspirovala jej ,Nová kronyka česká' F. M. Pelda
,znamenitější výjevy starší historie české v básních
opěvovati'. Prvním výsledkem bylo několik epických básní,
otištěných v ,Květech českých' a v ,Časopise českého
Musea', jež doplněny v rozsáhlý cyklus vyšly na podzim
r. 1838 s titulem ,Přemyslovci'.

Dosti mechanické zrýmování osvícenské kroniky
Peldovy opírá se o ideové pozadí, jež lze stručně
charakterisovati jako sloučení rytířského romantismu
západoevropského s domnělou slovanskou dávnověkostí,
zpodobenou podvrženými památkami RKZ, a zároveň
jako sdruženi historického elegismu s konvenčním
vlastenectvím let třicátých a čtyřicátých. Tyto ideové
kořeny básnické sbírky Vocelovy leží obnaženy v jeho
vědeckých úvahách namnoze pozdějšího data. 1

Na celý středověk hleděl Vocel se stanoviska
rytířského a gotického romantismu, který zdůvodněn jest
tradicemi rodného města, hlubokými vlivy
západo.evropské archaeologie a kulturní historie a posléze
i odbornou spekulací aesthetickou. Proti normalisujícímu
klassicismu a hellenismu, jenž ovládá architekturu i
ar
1 Odborné ocenění Vocelova významu v oboru archaeologie
.a dějin umění viz v příslušných úvahách tohoto díla.