42

VOCELŮV ŽIVOT. JEHO NOVELLI8TIKA.

,Das Trauerspiel' (1833) a romantické básně ,Der
Se e fti r s ť (1834) jsou tu nejhojněji zastoupeny
historickénovelly ,Der letzte Orebiť (1832), ,Der
Malt h e ser ode r der R li c k w e g des Leb e n s' (1832),
,Die Burg Buchlau' (1832), ,Der Krystallograf'
(1834) a ,Der Alchymisť (1838). Některé dodatečně
Vocel přeložil do češtiny a vydal v ,Květech', kdež
představují se jako součástky řetězce
historicko-romantické novelly české, jak ji pěstovali Tyl, Chocholoušek
a Jan z Hvězdy. ,Poslední Orebita' a
,Hlatipis e Cl . jsou z prací těch nejen nejznámější, nýbrž i
nejrázovitější.

V ,P o s led ním O r e bit o v i' se Vocel přenáší
do historického údobí, k němuž se vrátil na konci
cyklu ,Meč a kalich' a v prvních scénách ,Labyrintu
slávy', do doby posledního, zmírajícího táborství. Slučuje
pod praporem Jana Korvína myšlenku husitského
bratrství a jihoslovanské svobody, reminiscence na českou
historii i srbské zpěvy národní. Hlavní však zájem této
novel1y bez složitější zápletky soustřeďuje se na krajinná
líčení uherské pusty v noci, mezi šumem rákosí a pod
plavým svitem měsíce, v barvách ponurých, v
konturách ztrhaných: Vocel znal tuto scenerii z vlastního
poznání, bylť tehdy právě vychovatelem u hraběte
Pallaviciniho v Uhrách.

Archaeologa, dějepisce umění, spekulujícího
přírodního filosofa projevuje novella ,H 1 a tip i s e c',
kterýžto podivný termin jest překladem německého názvu
.,Der Krystallograf'. Scenerie Rudolfovy Prahy, vnitřky
alchymistických laboratoří, přijímací síně ve vynikajících
domech, lidová rušná shromáždění, krojové jednotlivosti
líčeny jsou tu zevrubně jako později v ,Labyrintu slávy'