VOCELŮV ŽIVOT. VLIVY KUTNOHORSKÉ.

39

jen místy a v podružnostech dotkly se gotického rázu
starobylé residence mincmistrův a šepmistrů; na arkýřích
vzdušných chrámů i na štítech a baldachynech
nákladnických domů, v kamenných sadech lupenů, kytic a
fiál dřímalo neporušené kouzlo pozdní gotiky,
připomínající klassickou dobu ,českého Norimberka', kdy na
úzkých ulicích a nes četných pláccích mísili se panoši
královi s horními maršejdníky a knapy, kdy štajgéfi a
haštpéfi sváděli četné půtky s kameníky a parléři, a
kdy bohaté měšťanstvo o závod s horními hofmistry a
mincmistry zakládalo kaple a oltáře. Tento pronikavý
dojem středověkého města, který v mladistvém
Vocelovi rozvíjel spíše archaeologický smysl pro historickou
malebnost než ideový zájem o skryté sily, jež ovládají
dějiny, mísil se s hlubokou elegičností rozptýlenou nad
městem. Hory Kutné byly již tehdy městem mrtvým:
pregéřství zaniklo již v XVII. věku, pruská okkupace a
hrozné požáry ochudily měšťanstvo v století XVII!., a
první léta nového věku byla tudíž dobou svrchované
hospodářské a veřejné tísně.

Dvojí tuto náladu čerpanou z domácího ovzduší,
půvab středověké pitoresknosti a historické elegičnosti,
živil Jan Erazim Vocel též horečným čtením, které
vedle romantické novellistiky se zvláštní zálibou
klonilo se k hojnému kronikářství rodného města.
Charakteristický jest zajisté častěji uváděný při běh, že Vocel
jako hošík dlouhé dny trávil nad iniciálkami a
miniaturami Bible Kutnohorské z r. 1489, ,v jejíchž illustracích
obráží se plně život, kroj a zbroj doby gotické a
ozývají se ještě reminiscence na válečnictví husitské'. (K.
Chytil na uv. m.) Dojmy ty ozývají se i v literární
produkci gymnasisty Vocela, jíž dilem na veřejných zkouš-