a nuance a jemuž zároveii vnucuje cosi ze svého
nejosobitějšího podání.

Tato tradiční a pro českého čtenáře exotická básnická
forma není jediným mediem, jež si Vrchlický zde
zásadně staví mezi svůj prožitek a jeho veršové
zpodobení; zdá se, že jeho požadavkem jest vůbec světlo.
procházející hranolem a pozbývající při tom procesu
útočné intensity a zraňující životnosti. Velmi často jest
to dílo umění výtvarného, jež přejímá tuto zvláštní
funkci v artistickém postupu českého formalisty, který
nestojí náhodou v těsné blízkosti výtvarnického
pokolení budovatelů a zdobitelů Národního divadla. Postavy
a výjevy řeckého bá,jesloví se mu zjevují, jak je hellen~
ský neb římský sochař vtesal do mramorového reliefu.
Raffael mu pomáhá představiti si ženství milostné a
Ribera křesťanské asketické ženství. Rytiny Diirerovy
se svým kreslířským vtipem a humanisticky učenými
pointami vábí ho k parafrázi. Vytvářeje veršem
krajinomalby z domácího prostředí, ladí je výslovně do
slohu Ant. chittusiho, který tehdy znamenal obrodu
českého malířství. Toto programní umělectví se ve
zvýšené míře jeví v okruhu literárním, kde knihu za knihou
poroste počet básní o básních, o básnických genrech
a jejich mistrech, o hlubším smyslu formy, pro niž se
virtuos rozhodl vyzbrojen velkými literárními
znalostmi. N cjsou to jen stále se opakující chvalozpěvy na
poesii, je,jí věčnost a moc, ani pouhé glosy psané při
četbě domácích i cizích poetů, ani neúnavně
obměňované podobizny básníků ve formě znělky neb ronda,
ale přímo čísla, jež by bylo lze označiti jako odborně
technická: Vrchli~ký znovu a znovu oslavuje rým; píše
sestiny k chvále sestiny a jejích pěstitelů; skládá rondo

o rondu, ballatu o baHatě, ghazel o ghazelu, rispetto

o rispettu; karakterisuje klasiky ghazelu i ronda s
jemným smyslem pro jejich osobité odstíny ve výrazu
i v ladění.

Jsme tu úplně v zajetí názoru o umění pro umění,
v oblasti samoúčelného esteticismu, v okruhu
soběstačné ilusivnosti artistické. Z reálné látky, ale zprvu nad

25