I 5 I
ného Krista pranic nezbylo, on sám nemůže
ani prospěti, ani pomoci. A tak dovolují, aby
paměť na Krista přišla v zapomenutí, boha
dnes lidé více nevzývají, nýbrž hrnou se všude
k těm pramalým novým bůžkům, jako by bůh
svou moc jiným bůžkům byl dal a tím se
zcela vyčerpal. Také víru v smyšlenky
rozšiřují vypravujíce, jak se zázraky udály, ale
neukazujíce nikdy, jak se dějí; a přece velkou
sklizeň mají ze svých zchytralých úskoků, jež
by Němci snadno mohli pochopiti, kdyby
mozky lidu vskutku nebyly z olova.

Kupec: Tíž, myslím, nám doporučili,
abychom vše s velkou okázalostí konali, ježto
jim to zisk přináší.

Hutten: Tíž: odkud pocházejí velikolcpé
hostiny při křtu dítek, nesnesitelně nákladné
pohřby; čím kdo jim dá více peněz, tím blíže
ke kněžím smí svého nebožtíka pohřbiti; a při
tom celé statky vybrakují a pole i stavení na
sebe strhnou.

František: To nejlépe kupec zde od Fuggerů
svých zná, které kněží v největší úctě mají,
ježto od nich nejvíce darů dostávají. Viděl-li
jsi, Huttene, v Augsburku někdy náhrobek
Fuggerů?

Hutten: Kdo by ho nebyl viděl!

František: Jak krásně jest vystavěn!
Hutten: Jako nějaké rodiny královské. Však

zcela ustupuje před náhrobkem karmelitánů,