však požírají, na tož aby starali se o ně a
pásli je.

Hutten: Tak jest; avšak ukaž mně nějakého
biskupa v Německnj jenž by byl kazatelem!

František: To nemohu; mohu ti ukázati
silné lovce a výtečné válečníky, také několik
chlípníkfl a záletníků znamenitě vycvičených.
Větším dílem však všickni po nádheře se
pachtí, práci se vyhýbají; ale vše zkoušejí,
jen aby zbohatli (čehož přece nikdy v
dostatečné míře nedosáhne·u, neboť peněz nikdy se
nenasytí). Leč nepášou k vlili zisku jcn sami
činy zlé, nýbrž i jiným to dovolují, ba leckdy
i přikazují: neboť, kdo dnes nesmí beztrestně
loupiti, jen když část kořisti sval ému
nějakému účelu věnuje, zejména, udělí-li něco
klášterům? Tak smíme krásti, šiditi i klamati,
ba i zabíjeti, jen když jim něco dáme, tchdy
oni běží nám vstříc na bízcjíce rozhřešení těm,
jimž by jinak neodpustili, kdyby napřed
neposlali je do Říma neb na samý konec
Španělska *) neb do Syrie a Palestiny, neb kdyby
jich zmrskaných (i této věci užívati se
odvažují) a obnažených před křížem nehnali;
slovem, vše nám slibují, ke v~emu oči zamhuřují,
a nejhorších zločinů odpuštění zcela snadně
nabízejí, jen když tak peníze z nás vytáhnou.

Hutten: Arciť to vše jest proti vůli Kristově,

*) Míní se pouť k sv. Jakubu v Compostelle