145

František: Hned.

Kupec: A vereJne zakročte!

František: Byli bychom zakročili, kdyby
knížata nám v cestě nestáli; oni se o
biskupství ucházejí a samojejiní již nás svrhnu vše
proti zákonům je zastávají. Jakmile však uvidí,
že my hodně vytrvale té věci se zastáváme,
násilně na nás udeří svolavše na pomoc
příbuzných svých, kteří nemohou snésti, aby byli
sesazeni, nemají-li se k údělům svým
otcovským vrátiti. Dnes větším dílem jpou v
bídných poměrech a z prebend tyF

Kupec: Konečně tedy vidím, co zdržuje čin
krásný a nutný.

František: Toto jediné.

Kupec: Zda vskutkLl jsou knížata takoví, či
jsou to řádní mužové, kteří raději chtějí, aby
vlastní jejich zájmy trochu vzkvétaly, než aby
zájmy obecní vzkvétaly úplně?

František: Ať už jsou takoví či onací, ale
toho dále v rukou míti nebudou, jednou se
p~staráme o obecné blaho i proti jejich vůli.

Kupec: Kéž jen se postaráme, a kéž všickni
s tím souhlasí, aby stavem, jenž jest celé
veřejnosti na obtíž, jménem veřejnosti bylo
důkladně zamícháno.

František: Kéž se s tím souhlasí!

Hutten: Též já souhlasím: kněží nyní nejsou
ani takOVÍ, jací by "býti měli, ani nežijí dle
ustanovení Kristova; kdežto by věci časné měli
od sebe co nejvíce oddalovati, celou myslí se

}iuttcn: Vialogy.

IQ