142

a shladí ty, jichž právo jest nejvyšším
bezprávím, a kéž vlast svou z bídné osvobodí
poro~yl

František: Kéž by to jen učinili! Ale přece
méně škodlivo jest plémě písařů a právníků
nežli škodlivi jsou kněží, duchovní a klerikové,
jež mezi lupiči, okrádajícími Německo příliš
trpělivé, jsem uvedl.

Kupec: Čekal jsem, že k nim dojdeš.
František: Docházím k nim, ale Hutten zde
musí mně i slova napovídati i fakta
připomínati, aneb celou tuto stížnost vésti, ježto věc
lépe zná, vždyť byl v Římě a tam s nimi se
stýkaje poznal je od hlavy k patě.

Kupec: Tak bylo by lépe.

František: Tedy počni, Huttene, a lupičství
duchovenstva nám' vylož!

Hutten: Nikterak, jen vyprávěj své
zkušenosti; já své poznámky připojím na
případném místě.

František: Tedy s největší lakotou loupeží
kněží nyní a vrhají se na to, čeho by se jiní
lupiči dotknouti neodvážili; věru to vypadá
tak, jakoby sami kněží měli to právo, a jakoby
taková kněžská loupež byla něco svatého. Tak
vrhají se na všecko, že nikdy se nezdrží: a
někdy i o almužnu žádali ty, které dne!,!
ukrutně a násilně olupují; jen všimněte si vál-.
čících biskupů německých, před nimiž téměř
nikdo dědictví otcovského v bezjJečí nemá;
tak lakotně ziskll církví svých d.bají, nestoud ...