139

ším, co stěží nejlepším v ruce by se dáti
mělo?

Hutten: Ježto Německo musí upadnouti
v bídu, neboť jak mohlo by se dáti přinutiti,
aby lidem sloužícím zkáze a všecko, jen pro
peníze konajícím nejvíce důvěřovalo, kdyby
sudba nevelela, aby takto nás nebešťané
potrestali? J3k často nepříjemný jsem našim
rytířům, volám-li ustavičně: Nevidíte, ubozí,
nevidíte, že ti, které béřete si za první rádce,
radili by též vašim protivníkům, jen
zaplatili-lby jim tito dobře? A hned na to zahrnuji je
příklady, čí tajemství jak proradně odkryli a
vyzradili. A neustávám Německu raditi, aby
těm darebům hodně natlouklo. Neboť hrozně
mravy všude nakazili, celý život zošklivili,
nejhorší zločiny natropili. Vždyť kdokoli zamýšlí
bližního ošáliti, dáYá se říditi jejich radou při
zločinu svém. Sami radí zaplétati se v pře a
»neustati od šálení« nazývají »dbáti o právo«
a ubohé klienty koji nadějí, že vyhrají při.
Jakmile však vidí, že klienti mají málo chuti,
ihned ujišťují je velkolepými řečmi, že
qovedou z práva učiniti bezpráví připomínajíce, že
naopak na nich záleží, aby dali nejhoršímu
zločinu pláštík spravedlnosti; a toto všecko
činí, aby vyvolali spory, bez jejichž
nepřetržitého trvání sami by neměli, co by dali do úst.

Kupec: Ve Frankfurtě viděl jsem jakéhosi
starého žvanila, který, když proti mému přítdi
hájil' jeho odpůrce a nedoufal v příznivý vý-