132

František: Myslím, že jsou, protože leckdy
beze vší vážnosti k osobám řeknou pravdu,
kdežto tito hanebně pochlebují zisk~ si
hledíce, a proto vše libě pořádají a okrašlují
v řečech svých. Ale můžeme říci, že nejlepší
právníci méně sužují Německo než písaři?

Hutten: To nikter~k tvrditi nebudeme, avšak
budeme je pokládati za tím hbrší, ježto, ač
nejsou nic učení, všeobecně za učené jsou'
pokládáni a takovými býti se honosí a
protivně se honosí vědomostmi ze všeho
nejskrovnějšími a k všeobecnému převratu a k změně
zřízení stavu obecního sloužícími: jak jen nyní
všude se nadýmají pravaři!

František: Jako žádný druh lidí se
nenadýmá.

Hutten: A což mohou déle snésti té
nadutosti bohové a lidé?

František: Jak mně se zdá, nemohou,
přesahujeť všecku míru.

Hutten: A vskutku do celé věci nic není:
neboť, jak poznají knížata německá, jaké
hlouposti II nich tropené pod rouškou jaké
důležitosti se vydávají, veta po celém cechu *)
Bartholomistů a přece dávají přednost svým
axiomatům před kteroukoliv prapoctivou
naukou spletše světu rozum; ba dokonce všemi

*) Dle Bartholomaca z Brescie, proslulého
kanonického spisovatele st. ] 3., jenž starší spisy právním
poměrům své doby přizpfisoboval.