127
mému nenáležely. A jestliže peníze měly se
někdy dáti tomu, komu patřily, přece musilo
se to písařům naříditi. Také když vedl války
s tak velikými nesnázemi peněžitými, peníze
dával písařům, vojínům však nikoliv; trpěl jen,
aby mohl učiniti zadost žádostivosti těch
nepoctivců, které přece nikdy za dost neučinil;
avšak aby dostali, zač žádali, dopouštěl, aby
se obležení rušila, aby bitvám se vojíni
vyhýbali neb v nich špatně bojovali, aby vojska
se rozprchala, aby spojenci byli opouštěni bez
pomoci, aby měst bylo dobýváno, aby v
okamžiku rozhodném nejlepší příležitosti se
propásly. A nebylo takměř ničeho nutného, před
čím by nebyl dal přednost lakotě těchhle;
přátely a nepřátely však měl dle jejich
libovůle větším dílem, k vůli nim opovrhoval
znamenitými muži a těmto ustavičně dával před~
nost před šlechtou; ba i do stavu šlechtického
a mezi knížata je povyšoval, především toho
biskupa *), který, jak jsem na vlastní oči viděl,
na společném sněmě říše německé hrdlo val se
s knížaty o místo, on novopečený šlechtic,
jenž ke dvoru přišel bos.

Kupec: Jehož otec byl mlékař v Augsburku,
a jezdil s ošklivou mrchou, jež měla na obou
stranách pověšené lahve, a nyní žije tak
labužnicky, že co rozkoší jiným se zdá, zdá se

*) Matouš Lang, arcibiskup Salcburský a kardinál,
na sněme v Augsburku 1518.