František: Tedy čtyři jsou druhy lupičd
v Německu.

Kupec: Toužím poslechnouti.

Hutten: Z nich, příteli, přední a
nejzáhubnější druh jsou ti kněží.

František: Ale já na prvním místě bych
jmenoval nejméně nebezpečné, pak jakousi
stupnicí k nejzáhubnějšímu a nejdůležitějšímu
druhu postupovati jsem chtěl, tak že bych
pojednal nejdříve o menších lupičích, pak

o větších a větších.

Hutten: Ten plán lépe se i mně líbí: začni.
František: První jsou t. zv. lupiči, kteří
cesty obsazují a v lesích apolfch všude loupL
Kupec: A ti z lupičů nejmenšími se zdají,
a myslíš, že mají býti více než jiní trpěni?

František: Arciť, tak soudím; neboť i méně
škodí i řidčeji nemohouce, kdykoli chtějí, ježto
snadno mohou se jim postaviti na odpor, ti
již .chtějí býti bdělými; stydí se též za čin
hanebný, roznesla-li by se o něm pověst, a
zdržují se větším dílem zločinu pro strach
před utracením: neboť pouze těmto lupičům
ze všech v Německu trest jest vyměřen. Proto
tito vydávajíce se v nebezpečenství, jen aby
se uživili, podobni jsou těm, již do ohně pro
chléb sahají, jistě bez nebezpečenství nejsou
nikdy. A jiní lidé, již něco dobrého neb zlého
podnikají, mohou před činem uvažovati, tito
pouze odvahou jsou hnáni a nebezpečenství
vždy před očima mají.