mané. To jest příliš dlouhá řeč pro ty, jimž
nutno dodávati statečnosti, nikoliv řeči.

Bulla: Slyšeli jste žvatlání tohoto, které
nemá ani hlavy ani paty. Nesčíslná již léta
provozujeme tu právo své, a přece bezbožníci
pojali naději, že zavedou novoty. Aby to mohli
dokázati, slušelo se přece, vzpomněli na slávu
své vlasti, a aby jí nepokáleli zločinem.
Musíte k tomu hleděti, abyste nedovolili zprzniti
starožitnou pověst o své zbožnosti a víře.
Také Lev X. má to mínění, že zde má ovce
poslušné: a tedy nesmírně na vás si zakládá
pastýř onen; a proto, když jsem sem
odcházela, nařídil mně, abych schvalně prohlásila,
že ze všech národů tento nejvrouéněji oddán
vždy byl stolici apoštolské, ale ten úkol dnes
mně zle prospěl: tak krutě se mnou zacházel
tento hostinný druh můj, že jste-li takoví, za
jaké vás v Římě pokládáme, zaslouženě jej
zničíte za nestolldné činy jeho. Tobě pak,
císaři, pravím, chci věděti, jakou zprávu Lvu X.

o tobě dáti mám: jsi jeho poslušný syn?

Karel: Jestliže jen otcem jest.

Hutten: Jak opovažuješ se pokoušeti
mladistvého panovníka našeho, ty přeplněná
zločiny, již hned bychom měli probůsti k vůli
Svobodě své, abychom si ji zachránili?

Svoboda: Řekla jsem, že pukne sama nad
míru hněvem a ctižádostí nadmuta: to se již
děje: pročež napomínám vás, Němci, abyste
odtud bud' malý kousek odstoupili neb ně-