7°

Hutten: Tedy poddanou tvou jest Svoboda
naše, bídnice?

Bulla: Já si alespoň myslím.

Hutten: Eohové tebe zatraťtež, šílená,
bláznivá I

Bulla: Bohové tebe vyhlaďtež krutě,
bezohledně, tebe~ jenž jsi se odvážil svatým
bul1ámzlořečiti, čehož nikdo před tím se neodvážil.

Hutten: Počkej, již zle s tebou naložím.
Bulla: Budeš-Ii moudrý. propustíš mne;
jestliže neústupně budeš usilovati mně
překážeti, způsobím, aby se ti špatně vedlo: tedy
nech mne odtud odejíti.

Hutten: Nenechám, neboť kam pak odcházíš?

Bulla: Odkud musím nejen kořist, nýbrž
triumf si odnésti.

Hutten: Nejdřív pošlu tebe pode jho *) :
takového se ti zde dostane triumfu.

Bulla: Jen mne pošli, ale nikoliv pode jho,
nýbrž do Saska, neboť co tobě do mne,
svatokrádče?

Hutten: Co tobě do Německa, proradná?

Bulla: Co? Jako by vskutku to bylo
novinkou, aby zde bully měly zaměstnání.

*) Římským zvykem bylo přemožené na znamení
potupy nutiti, aby prošli pod jhem t. dvěma kopími
do země zaraženými, přes ně třetí položeno bylo;
tornu se říkalo :Dsub iugum mitterec - >"pode jho
poslati«.