Tyran: Dle tvého napomenutí pečlivě leccos
jsem provedl.

Falaris: Jakým způsobem, tedy?

Tyran: Urozeného jinocha, průvodce svého,
zabil jsem, když jsem se vroucně zamiloval
do jeho choti, sličné to ženy a nejen to, nýbrž
vyzvav jej k službě obvyklé pod rouškou
laskavosti útok naň jsem učinil, na něho, jenž byl
mně vždy z ce lé duše oddán, jenž o mně velké
zásluhy si získal, do něhož všickni velké
naděje kladli, jehož otec nedávno mne
velikýma mně nutným dobrodiním zahrnul. A přišla-li
o tom, Falaride, sem pověst, toho muže byl
to syn, jehož pomocí a přispěním na stole,
královském jsem se udržel, když lid můj mne
vyhnati chtěl.

Falaris: Něco takového ani já jsem nikdy
nespjchal ani nezamýšlel: neboť vždy zabíjel
jsem ty, na něž mně bylo udáno, že mně
nástrahy strojí aneb, které jsem nějak
podezříval a tak dávám já; starý tyran přednost
tobě mladému. Ty však největšího odporučení
zasluhuješ, ježto již dosavadními skutky svými
všecky téměř tyrany převyšuješ: ale povídej,
jaký průběh a jaký konec záležitost ta měla?

, Tyran: Když jsem chytře zatajil, co mám
na mysli, a když před tím mezi námi
pražádného nepřátelství nebylo, a on mne z
ničeho podlého podezřívati nemohl, předstíraje
všemožné přátelství, obrátil jsem se k němu
laskavě, vyzval jsem jej, aby mne, jak byla