17
žencům. Erasmus jako odezvu napsal H{)ubu
proti skropení Huttenovu, jež však vyšla již
po smrti nešťastného rytíře. Přes Miihlhausen
odebral se Hutten do Curychu, kdež v
nezhojitelné své nemoci nalezl útulek na ostrově
Ufenau u faráře Schnepfa, přftele Zwingliho.
Tam čekal smrt; když dostal zprávu, že přítel
jeho Sikingen zemřel na válečné výpravě proti
Trevíru, věděl, že brzy bude jej následovati.
Koncem srpna neb začátkem září roku 1523
sklátila jej jeho choroba. V pozůstalosti.
nalezeno jediné pero a dialog Arminius, jímž
oslavuje nadšeně reka Tentoburského lesa. »Ale
jeho střely,<, jak dí krásně Strausz, »jsou
nesmrtelny, a kdekoli v zemích německých proti
tmářstyí a porobě ducha, proti hierarchii a

'tyranství bylo vítězství získáno, byly šípy
Huttenovy při tom .• Ovoce snah svých se Hutten

n~dočkal, vítězství reformace objevilo se
teprve, Když hrob chrabrého rytíře zvolna se
sesouval. Hutten poznal pouze zklamání, jaká
přináší život, poznal pouze boj a ne vítězství.
Ale nebylo lépe pro fran('kého rytíře, že tak
záhy lopustil dějiště životní? Nebyl by
nejtrpčeji. zklamán, kdyby byl uzřel, jak reformace
vede zase k porobě, jak Luther volá do boje
:tproti vražedným hordám sedláků«, jak
pastorové s biblí neméně tísní ducha než sluhové
papežští" se svými buHami?

Ale památka IIuttenova, na níž v době
třicetileté války úplně se zapomnělo, našla

fItaten: Diawgy. 2