I 3
přítomnost, 'jež nalezla prach a knihtisk,
styděti se nemusí, volá teď, aby sil svých Němci
proti Římu užili. Pozná, že nutno jest, aby se
navázal styk s Čechy, jichž minulost jest
jasným světlem ve tmě noci papežské.
Nepřemožitelného Žižku, jenž došel slávy
nejznamenitějšího vojevůdce, a jenž vlasti své -- Hutten
zřejmě akcentuje stanovisko nacionalní - tolik
prospěl, klade za v~or. Smrt svatého muže
Husa není dosud dostatečně pomstěna. A
myšlénky Huttenovy vtiskují též ráz jeho řeči:
uhlazený dosud ton mění se všude v divoký
křik válečný, metafory a allegorie mizejí, a na
místo nich přicházejí nadšené apostrofy a kruté
výtky; bohyně a bohové olympští opouštějí
I-luttena, a Kristus stane se jediným jeho bo~
hem; místo klassiků cituje Hutten evangelium
a proroky; brzy též vzdá se exklusivní latiny,
a aby lid mu mohl porozuměti, začne psáti
německy. Německými spisy zřejmě obrací se
k prostším vrstvám čtenářstva, vykládá málo
vzdělanému čtenáři vše důkladně, užívá rčení
lidových, němčiny rytířské Jeho další dialogy
věnovány jsou úplně myšlénce reformace a
lutheranismu. »'Poutník čili Trojice Římská«
vrcholí ve vypočítávání hříchů a neřestí města
Antikristova a končí návrhy na reformu církve,
mluví se tu o zbytečnosti hierarchie a
viditelné hlavy cír'kve, o zrušení coelibátu, o
znárodnění bohoslužeb, volném vykládání písma sv.
-Ví dobře Hutten, jehož přítel shledl zkázu