Bohdan Jelínek; jenž mlčky šel krajem patře
na nahé vnady přírody vracející se v duze snů
a mlze vzpomínek, zhynul podoben
Adonisovi. Jarní noci, jež zalily svým opalisujícím
světlem sonety Mayerovy, záhy udusily svým
silným aromatem melancholika a blouznílka.

Konečně přišel básník barvami, jenž
plakával jako dítě nad krásou měkké zeleně a nad
tesklivou hnědí polí, jenž churava sensitivní
našel dojemně pravdivé nuance českého kraje
a zádumčivý přízvuk českého stromoví i
zamyšlené mlhy českých vod. Ale když posléze
rozepjal A. Chittussi své plátno, aby maloval
největší lásku svého života - Prahu, v
barvách rozdělávaných zklamáním a nadějemi,
nesměl dokončiti svého díla:

Jaro v Čechách se nesmí dožít a nesmí se
domalovat.