VI.

CHodívali jsme dlouhými alejemi
tratícími se v nerozřešitelných otázkách,
poslouchali jsme sladké šumění květů a koloběh mízy
i chlorofylu v kmenech, odpovídali jsme na
písně řek a komentovali melancholické
pochyby starých katedrál; jaro prchalo a
zhasínalo. Báli jsme se je zachytiti a nedůvěřovali
jsme ani svým slovům nedůstojným a
vybledlým, ani svému srdci vyprahlému a
zlomené
57