jenž neměl nikdy smyslu pro užitečnost a
rozumnQst,a jenž dovedl spíše žíti bez chleba
než krásy!"

"Dojista, abbé Dobrovský," odpovídají
osvícení mužové, "i Vy, jenž píšete
gramatiku jeho mrtvého jazyka, chcete býti tak
bláhový!"

"Nechtsi," dí štíhlý učenec, jehož tvář se
vážní, "vím, že lid ten nemá budoucnost; ale
vy dovoHte, pánové, abych v svých hodinách
obdivoval se tragice země, na níž tolikráte
rozpuklo se jaro, ale nikdy nedokvetlo!"