kout, plný zádumčivě odměřené gracie českého
baroka. Vždyť ty stlumené barvy a rafinované
linie nejsou pro lidi šťastné.

Vytvořeny cizinci ve chvílích, kdy
každým okamžikem hrozil nový útok válečný,
pro šlechtice banální a bezvýznamné,
obohativší se na účet rebelů a fisku, jsou krásnou
lstí, jíž umělec klamal sebe a prchal před svou
dobou plenu a požárů. Jindy zbudovány a
dekorovány s minuciesními půvaby pro přísný
řád protireformační od potomka starých
kacířů, jenž pro umění zapomněl na víru a pro
účinný detail architektonický na národnost,
nemají ty chrámy zatmělé kadidlem a ty
paláce rozjasněné mrtvými kráskami,
bezprostřední upřímnosti.

Veškerá ta gracie, bezvadná a bravurní,
jest úsměvný menuet v osvětleném zámku, pod
nímž hltá černý mor tisíce obětí. A koketní
napudrované dámy, upozorněny od
skeptic
49