pochopitelná románská torsa v souzvuku
XVIII. věku. Jedinou náladu má Kampa
z jara: větve utichlých zahrad pnou se tam
v přelámaných a znovu navinutých křivkách
barokních fa<;ad; kolorit mansardových střech
s vtipnými arkýřky a rozmarnými okénky
hraje si se zelenavou šedí zdí jako vrásčitá
kůra starých kaštanů s tmavým krajkovím
listí a haluzí.

Není graciesnějšího místa než alej na
Velkopřevorském náměstí, kam chodívají
smutní básníci za červnových jiter, aby našli
pro své verše kouzelně prchavý lesk starých
vzácných látek, kde povídavé a okoralé
babičky prodávají růžové pomeranče, chutnající
poetům po ananasech. Ale jakmile mladí
básníci najdou své štěstí a nechtějí více oblékati
své strofy do rozpadajících se brokátů, nýbrž
do lehkého satinu bluzy své milenky,
přestanou kupovati ananasové oranže a milovati