Květy Z královské zahrady hodili mu do
rakve. Neměli času pohřbíti jej s elegickým
půvabem, jejž tolik miloval. S hněvem
poznali, že umělé jaro Rudolfovo, ona kouzelně
vzácná hra, provedená rukama uměleckýma,
byla jen marností tohoto světa. "Vraťte se
k boží pravdě!" zakřikli pastoři. "Krása jest
násttojemdábla!" zvolali magistři a licenciáti.
Staroměstský orloj zastříknut byl krví;
Jarošova fontána nezpívala více.