Blahoslavení pokorní ... ! Dal si vyprávěti
o Husovi, ale nerozuměl mu úplně; nedovedl
však potlačiti sympatií k ubledlému theologu,
jenž čistý a dětský zemřel pro ideje anglického
myslitele, vítaje v plamenech budoucnost •.•
Divíval se, že důvěrníci jeho nedovedli
pochopiti smutek nad zbožným učencem a
profesorem Vysokého učení, jejž zradili jeho
stoupenci hlomozem zkrvavených sudlic a
palcátů. Všickni tvrdili, že nikdy neporozumí
té epopeji; leč on zavrtěl pouze hlavou a řekl:

"Jest to tragedie. Vy umíte v Čechách tak
krásně umírati!"

Myslíval, že proto přišel do Prahy, a byl
zarmoucen, když konec jeho života, pokořený
a bolestný intrikami Vídně a svaté říše římské
národa německého, vyzněl tak trpce. Ale
nepřežil dlouho svého pádu: Praha, jejíž lidé jej
opustili, zůstala přec tím nekonečně barevným
pohledem, který usmiřuje s umíráním.