hlasem na uměleckého papeže, a jenž před
božskou katedrálou, pro niž pracovali
Michelangelo a Raffael, neměl jiného dojmu než ten,
jenž nutil jej k recitování kapitoly
Apokalypsy o nevěstce babylonské, ten Luther
založil náboženství, vhodné právě pro sedláky
a lancknechty. Luther byl Rudolfovi
ničitelem krásné latiny Erasmovy, zuřivým
obrazoborcem.

Znechucen celým tím divadlem přišel
Rudolf do Prahy, jež, třeba její magistři
hádali se o dogma transsubstanciace, byla
vytouženým útulkem duše churavé a jemné.
Její štíty a věže splývaly v obraz
nezapomenutelný umdlenému zraku, její bizarní kouty
a zachmuřená podloubí, její groteskně točité
uličky a blahovolná náměstíčka denně
obohacovaly duši, její zahrady měly zeleň
hlubokou a utěšující. Rudolf vzpomínal na
Holandsko a jeho rozmarnou malebnost a

43